pátek, dubna 07, 2017

VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O CÍSAŘSKÉM ŘEZU A BÁLI JSTE SE ZEPTAT


Chtěli jste samostatný článek o porodu císařským řezem, tak ho máte mít... přemýšlela jsem, zda mám do názvu napsat tvrdé nebo měkké I/Y, ale pak jsem si řekla, že si o císaři možná chtějí přečíst i tatínci, tak měkké bude lepší :-D.

Jak to celé začalo? Porod císařským řezem jsem si sama a nevybrala, popravdě moc nechápu ženy, které si ho nechávají "napsat" záměrně, fakt není o co stát. Asi ve 32tt mi doktorka řekla, že se malá nějak nemá k tomu, aby se otočila hlavičkou dolů, ale ať nepanikařím, že se to ještě na poslední chvíli může změnit. Nezměnilo, takže na poslední kontrole v porodnici v 38tt mi doktor řekl, že operace je nevyhnutelná a že si mám vybrat termín porodu, operace se dělá o týden dřív, aby nehrozil spontanní porod. Vybrala jsem si tedy hned první možné datum, navíc na svátek Julie, ke kterým mám vřelý vztah a šlo se na věc.

Bohužel císařský řez je operace, takže jsem si musela oběhat všechna předoperační vyšetření, což byl vzhledem k mé snížené schonosti pohybu docela oříšek (jednou mě musela dokonce vyzvednout ségra, protože to vypadalo, že porodím na ulici :-D).

Do porodnice jsem nastoupila o den dřív, dostala jsem tuším ještě oběd a pak už jsem nesměla nic jíst. Navíc jsem byla na oddělení rizikového těhotenství, což bylo trochu depresivní. Večer přišla sestra, zavedla mi kanylu do ruky (jau, ještě teď to bolí) a dostala jsem nějaký čípek na vyprázdění střev. V noci jsem samozřejmě nemohla usnout, kdo by taky mohl, ale naštěstí hned ráno přišel manžel, tak mi bylo trochu líp.

Dostala jsem ještě těsně před operací nějaké homeopatikum na uklidnění, ale bylo mi po něm hrozně, přišla jsem si, jak když jsem na nějakých drogách. Pak mě polonahou odvezli na sál, kam už Nikola nesměl (celou operaci jsem popisovala tady, taže o tom už teď psát nechci, chci se spíš zaměřit na stavy po opreaci).

Zvolila jsem si celkovou narkózu, protože jsem srab, takže když jsem se probudila, nikde nikdo nebyl. Ani manžel, ani naše dítě, bylo mi fakt strašně! Svoji dceru jsem poprvé uviděla na facebooku a naživo až asi za šet hodin od porodu.

POCITY PO OPERACI

Strašná bolest, bylo to jako by mi někdo ve spaní uřízl půlku těla. Ono je prý horší, že když máte celkovou narkózu, bolest neodeznívá postupně, jako když máte během operace umrtvenou jen půlku těla, ale vzbudíte se do čerstvé rány. Strašně mě kromě břicha bolely i záda.

Myslím, že nemusím zmiňovat, že 24 hodin jsem se nemohla ani posadit a to po mě chtěli, abych šla už večer do sprchy. To fakt nešlo, strašně se mi motala hlava a strašně me to bolelo.

KOJENÍ

Kojení po císaři máme každá jinak, třeba paní vedle mě to šlo hned druhý den úplně v pohodě a já ze sebe nedostala jedinou kapku ještě po příchodu domů. Prsa se mi ale nalily asi třetí den, jako po běžném porodu. Bohužel mlíčko nebylo, tak jsme to s Emmičkou vzdaly.

PROPUŠTĚNÍ A PÉČE O MIMINKO

Pustili mě pátý den, jako po spontánním porodu, odešla jsem sice po svých, ale spíš jsem se teda shrbená belhala, do auta mě musel naložit manžel, doma zas vyložit a položit mě rovnou na gauč. Ještě asi dva dny jsem musela spát v sedě, s tím břichem prostě nešlo ležet, strašně to bolelo. Jinak o miminko se po cíaři samy zvládnete postarat tak na půl, nesmíte tahat nic těžkýho, a to asi ještě půl roku po operaci a jste rádi, že se zvládnete samy osprchovat. Díky babičkám a manželovi jsme to ale zvládly. Na Štědrý den, za 14 dní od operace, jsem už chodila úplně normálně a už to ani tolik nebolelo.

ROK A ČTVRT PO OPERACI

Jizva není skoro vidět, jen ještě stále necítím půlku břicha. Jizva občas pobolívá třeba při změně počasí, ale jinak o ní nevím. Výhoda císaře je hlavně ta, že nejste vůbec nijak rozbité tam dole a nemáte ani povolené pánevní dno, takže super.

CELKOVÝ VERDIKT

Pokud nebudu muset (jakože asi budu, pokud budu mít další dítě, oni totiž moc klasický porod nepovolují, když máte poprvé císaře), už bych do toho nikdy nešla, takže asi tak!


SHARE:

3 komentáře

  1. Ja jsem mela stejny porod, az na par drobnosti. Na zacatek musim rict, ze porod cisarem jsem si rozhodne neprala a doufam, ze druhe dite porodim prirozene, protoze i po cisari to lze. Syn se take neotocil hlavickou dolu, ale ja porad doufala, tak jsem sla na cisare presne v terminu. Rodila jsem s epiduralem, protoze jsem chtela maleho videt. Ale ta operace prijemna nebyla. Po operaci bylo nejhprsich rech 5 hodin nez jsem do spodni casti tela dostala cit. To bylo hodne neprijemne. Ja jsem nastesti uz den po operaci, tedy az odpoledne byla v pohode, asi ta euforie z narozeni syna a domu jsem uz chtela bezet. To ale uplne neslo ;-) po tydnu uz jsem byla dobra, ale se cvicenim a behanim jsem zacala az pozdeji, nez jsem puvodne planovala. Uprimne doufam, ze druhy cisar nebude, uplne vas chapu.
    Klara

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsem měla císařský řez a měla jsem spinální anestezii. Je divný pocit něcítit nohy, ale ceková anestezie mi přišla mnohem děsivější. Bolelo to taky děsivě i přez oblbováky které mi dávali, první 3 dny jsem brala léky na bolest, ale díky nim jsem se mohla už od druhého dne o malého kompoletně postarat. A na sále jsme si zažili krásný okamžik, když mi malého přinesli. Křičel na celé kolo a jak jsem na něj promluvila, okamžitě se uklidnil a dlouze jsme si hleděli do očí ♥ O tohle bych nechtěla přijít.

    OdpovědětVymazat

© Changing room. All rights reserved. kopírování obrázků bez souhlasu autora je zakázáno.
Blogger templates by pipdig