AUTUMN FAIRYTALE

Taky už jste unavení touhle konzumní a zrychlenou dobou? Dneska ráno, když jsem na instagram přidávala 14 dní starou fotku, jsem si uvědomila, jak ten čas strašně rychle letí a jak je doba hrozně uspěchaná. Obvykle děláme tři až čtyři věci najednou a žádnou z toho pořádně. Já třeba běžně nandávám nádobí do myčky, do toho házím psovi piškoty, aby mě neotravoval a na dálku přepínám dceři YouTube, protože ta pohádka, kterou si tam dala sama, se jí už přestala líbit. K tomu všemu mám ještě v ruce mobil a čekuju nejnovější příspěvky na sociálních sítích, aby mi náhodou něco neuniklo. Přitom jediná věc, která mi uniká, je čas a ta krása venku, která se teď všude kolem nás v přírodě děje (díkybohu, že mám aspoň toho psa, který mě vždycky donutí zvednout oči od mobilu a podívat se okolo sebe, když jsme na procházce)…

Přemýšlím, co třeba bude za dva roky touhle dobou, jestli se všechno ještě zrychlí natolik, že už se třeba nebudu ani stíhat najíst (s tím mám teda problém už teď). Každý ráno vstávám v půl šestý. To proto, abych stihla vyvenčit psa, umýt se, namalovat se, vyfoukat si vlasy, oblíct se, najíst se a pak oblíknout řvoucí dítě, narvat ho do kočáru (ano, bez něj si svůj život bohužel zatím fakt nedokážu představit) a nějak se co nejrychleji dokodrcat do školky. Pak rychle nasednu na metro, abych byla po osmé v práci, protože zas před dvanáctou musím odcházet, abych ji chudinku do půl jedné vyzvedla. Pak se letí domů, protože malá přeci ještě potřebuje spát a já popravdě potřebuju alespoň dvě hodiny klidu...

Než se na ty svoje dvě hodinky ale vrhnu, musím ještě skočit se psem, protože ten byl chudák naposledy v šest ráno. Místo toho, abych si pak ale v klidu lehla a třeba si zavřela oči, už zase čekuju ten telefon za zvuku Dva a půl chlapa. Pak je najednou šest večer, což znamená večeře, koupání a spoustu dalších věcí. Než se vůbec stihnu nadechnout, je zase půl šestý ráno a zvoní mi budík…

Nechci si v žádným případě na nic stěžovat, jsem takhle v podstatě spokojená, ale jen jsem tím chtěla poukázat na to, jak je všechno strašně zrychlený a uspěchaný. Na instagramu na nás neustále vyskakují krasavice v nový kolekcí z obchodů, influenceři, kteří mají neomezený rozpočet a neomezený čas na cestování a my (teda alespoň já) máme pocit, že to všechno musíme stihnout taky. A když to náhodou nestíháme, myslíme si, že je s námi možná něco špatně. Když to přeci zvládají všichni, tak my musíme taky, ne?

Když jsem se o tom nedávno zmínila u sebe na instastories, dostala jsem za to kartáč, tak doufám, že ho teď nedostanu i tady. Je pravda, že mě rozhodně nikdo nenutí, abych koukala dvě hodiny denně na instagram, nikdo mě nenutí, abych několikrát v týdnu fotila na blog a dokonce mě ani nikdo nenutí, abych chodila do práce. Jen jsem měla potřebu se s vámi zkrátka podělit. Co vy a uspěchaná doba, máte to podobně jako já?