INSTAGRAM

sobota, dubna 06, 2019

MŮJ PRVNÍ TRIMESTR S BABY #2


Fotky s textem ne zcela souvísí, ale to nevadí, je teď hodně populární o tom psát, tak si pojďte přečíst něco málo o mém prvním trimestru s mimčem číslo 2. Byl totiž naprosto odlišný od prvního těhotenství, až jsem se sama divila. Tak jaké to bylo?


Tak jako s každým těhotenstvím - prvním, druhým nebo pátým, jakmile spatříte ty dvě čárky, dostanete strach. Strach z toho, že se to neudrží, že potratíte nebo že zkrátka nebude něco v pořádku. Ten nejhorší strach u mě i poprvé trval do prvního ultrazvuku, kdy se potvrzuje srdeční akce a to, zda je plod vlastně vůbec naživu. Pak strach na chvíli poleví, ale brzy se dostaví další, ten před prvotrimestrálním screeningem, kdy se odhalují případné genetické vady. Následně se trochu uklidníte, ale ne nijak zvlášť, o tom tu ale teď psát nechci:-)...

Já zjistila, že jsem těhotná v lednu. Radost byla obrovská, zároveň jsem ale věděla, že v únoru nás čeká 14 denní dovolená, kdy se chystáme chodit po Londýně, odpočívat na Kanárech a ještě skokem navštívit Barcelonu. Na dovču jsem se těšila, ale najednou se mi z toho udělalo jaksi nevolno. Na gynekologii mě ještě nechtěli vyšetřit, že je prý ještě moc brzy a já se tudíž bála, že mám třeba mimoděložní těhotenství, praskne mi v Londýně vejcovod a já umřu někde v tamní nemocnici:-D. Tyhle pocity mi na dobré náladě zrovna nepřidávaly, ale protože mi nic nebylo ani v prvním těhotenství, nebyl důvod se obávat žejo...


NEVOLNOSTI, ÚNAVA A HORMONY

Ranní ani žádné jiné nevolnosti jsem neměla s Emmou a neměla jsem je ani teď, teda až na cestu letadlem z Prahy do Londýna, kterou jsem myslela, že zkrátka nezvládnu, ale všechno dobře dopadlo. Nezvracela jsem ani jednou a to dokonce ani tehdy, když Emma chytla žaludeční virózu. Trápily mě ale úplně jiné věci, které jsem v prvním těhotenství zkátka nepoznala. 

A co to bylo? Hormony a neskutečná únava. Nejdřív k té unavě, byla totiž opravdu šílená. Takhle unavená jsem nebyla ani tehdy, když jsem v noci vstávala k Emmě každou hodinu. Byla tak šílená, že jsem nebyla schopná vyzvednou malou ze školky natož dojít se psem. Bohužel když musíš, tak prostě musíš. V tu chvíli jsem si říkala, že nechápu, jak může ženská chodit v prvním trimestru denně do práce, já bych to totiž 100% nezvládla! Spala jsem tak 20 hodin denně, kdykoliv to jen šlo. Únava mě přešla asi v 11. týdnu a teď pro změnu nemůžu spát vůbec:-D.

Pak tu byly a stále jsou hormony. Jestli jsem si někdy před tím myslela, že mě trápí PMS, tak to jsem ještě netušila, co mě čeká. Zatímco v prvním těhotenství jsem brečela i nad rozlitým mlékem, teď se nic takového nekoná. Naopak mám strašný vztek, štvou mě lidi, ale jakože hodně štvou, křičím na psa a to někdy i bezdůvodně a občas mě přepadají podivné návaly deprese namísto toho, abych se radovala ze svého požehnaného stavu. Ale den ode dne se to lepší, což je fajn. No a pak taky to čůrání, za které mohou taktéž hormony. Chce se mi furt, dokonce mám pocit, že bych na toaletě mohla sedět a všechno dělat jaksi odtamtud.


KILA NAVÍC

Dvě kila jsem přibrala jenom jsem vyndala z krabičky těhotenský test, teď mám nahoře asi pět a rozhodně to ještě nekončí. Mám totiž pořád neovladatelný hlad. Ani ne tak chuť třeba na sladké, jako právě ten "vlčí" hlad. Když se nenajím, začne mi být skoro až špatně a mám pocit, že omdlím. To se děje zhruba každé dvě hodiny i v noci bohužel! Co se chutí týče, mám chuť hlavně na ocet a zelí a nechápu proč. Po prvním porodu jsem si přísahala, že s druhým těhotenstvím nebudu jíst, budu se hýbat a přiberu maximálně sedm kilo. No, haha, chyba lávky. Hýbu se dost bych řekla, chodím na dlouhé procházky a stejně je mi to k ničemu. Prostě přibírám a nejspíš naberu ještě dvacet kilo. Ale co už, další dítě už asi čekat nebudu, tak prostě budu tlustá a pak to zhubnu. Radší než umřít hlady :-D.


BŘICHO A PRSA

Říká se, že s druhým dítětem jde bříško vidět mnohem dřív a nebyla to lež. Já mám teď ve 4. měsíci břicho asi takové, jako u prvního těhotenství v sedmém měsíci. Mám trochu strach, kam až to poroste. A prsa? Pánové odpustí, ale to, co se od začátku těhotenství děje s mýma prsama, to vážně není vůbec nic příjemného:-D. Tolik nebolely ani když jsem se pokoušela kojit, takže jediné, co mě teď zachraňuje, je studený obklad a bez podprsenky ani nespím :-D.

PACHY A UCPANÝ NOS

A poslední, o čem bych se možná zmínila jsou pachy. S Emmou mi smrdělo snad úplně všechno, při otevření lednice se mi zvedal žaludek a teď necítím vůbec nic. Jakože ale naopak vůbec nic:-D. Mám totiž ohromně oteklé nosní sliznice (což jsem minule měla až v osmém měsíci těhotenství) a nejenže nic necítím, ale nemůžu ani dýchat. Dokonce když jsme seděly se ségrou na kafi v Londýně a přišel bezdomovec, všichni se zvedali, moje ségra málem smradem zvracela a já se ptala, co se jako děje:-D... No a to je asi k mému prvnímu trimestru vše, takže já se jdu konečně začít radovat a vy, pokud vás něco napadá, klidně se ptejte:-)... Další článek bude třeba o tom, co bych chtěla  druhým dítětem udělat jinak.


Co mám na sobě: Bunda: Tally Weilj via Zoot / Halenka: Promod / Sukně: New Look / Boty: Deichmann

/ Ph Seulementteresa / 

SHARE:

1 komentář

© Changing room. All rights reserved. kopírování obrázků bez souhlasu autora je zakázáno.
Blogger templates by pipdig